Historie Nového Jičína [ Historie (archivní dokument) ]

V malebné kotlině na jižním okraji Moravské brány leží město Nový Jičín. Rozkládá se na levém břehu řeky Jičínky, na straně východní se blíží k Podbeskydské pahorkatině. Vzniklo pravděpodobně v 80. letech 13. století na křižovatce obchodních cest z Polska a Slezska do Čech a Uher. Jeho pravidelný půdorys nasvědčuje tomu, že vzniklo tzv. "na zeleném drnu" jako hospodářské středisko panství Starý Jičín. Nejstarší písemná zmínka o městě však pochází až z roku 1313, kdy byly městu uděleny králem Janem Lucemburským první městské výsady (mýtné). V té době patřilo město i se starojickým panstvím pánům z Kravař. Tento rod patřil k jedné z větví rodu Benešoviců, která ve 13. století vlastnila rozsáhlé pozemky na Moravě, zejména pak na Opavsku. Z období držení města pány z Kravař pochází původní gotická podoba nynějšího Žerotínského zámku i městské opevnění, které bylo původně jen z hliněného valu s palisádou, teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami, které obepínaly i panské sídlo. Do města vedly dvě brány, na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby. Plán města je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. V roce 1373 dali páni z Kravař Novému Jičínu právo odúmrti, povolili výroční trh a dali základ městského znaku - zavinutou střelu, kterou drží ruka ozbrojence. V jejich držení bylo město až do roku 1434. Do roku 1500 se vystřídali v držení města páni z Cimburka, Boskovic, ze Sv. Juru a Pezinku, z Kunovic. V letech 1500 - 1558 se stali majiteli města i panství páni ze Žerotína, kteří od roku 1523 získali také Štramberk a biskupské léno Novou Horku (od roku 1475 majitelé panství fulneckého a od roku 1533 vzniklého panství novojicko-štramberského).Toto více než padesátileté období se zapsalo do dějin města hlavně přebudováním gotické tvrze na pohodlné sídlo renesanční - Žerotínský zámek. Městu darovali dům na náměstí, který se stal důstojným sídlem představitelů města - radnicí. Jejich zásluhou se začalo s výstavbou kamenného podloubí a měšťanských domů na náměstí, neboť až do zničujícího požáru v roce 1503 bylo město dřevěné. 16. století bylo pro Nový Jičín obdobím hospodářského rozvoje. Základem jeho ekonomického rozkvětu byl rozvoj řemesel, především soukenictví, tkalcovství, vaření a šenkování piva. Koncem 16. století byla celá jedna třetina z 200 řemeslnických mistrů soukeníky. V roce 1558 bylo město již natolik ekonomicky silné, že se vykoupilo z poddanství a stává se tak městem komorním, později (1620), na krátkou dobu zásluhou "zimního krále" Fridricha Falckého dokonce městem královským. Ke konci 16. století se začíná do té doby převážně český Nový Jičín postupně poněmčovat. Čeština jako úřední jazyk je užívána do roku 1610, poslední doklad užívání jazyka českého spadá do roku 1643. První polovina 17. století přinesla městu období nestability, politických a náboženských bojů. Třicetiletá válka, která poznamenala většinu zemí v Evropě se nevyhnula ani Novému Jičínu. Město bylo několikrát vypleněno vojáky obou válčících stran. Jakousi památkou na toto období je Španělská kaple, postavená na místě hrobů španělských vojáků, pobitých vojskem markraběte krnovského v roce 1621. Rok 1624 přinesl Novému Jičínu odplatu za účast na poraženém stavovském povstání. Ferdinand II. zkonfiskoval majetek města a daroval jej olomouckým jezuitům. Město tak ztratilo své svobodné postavení a po dlouhých 150 let muselo snášet nad sebou neoblíbenou jezuitskou vrchnost. Zklidnění válečných a náboženských rozbrojů zaznamenává až druhá polovina 17. století. Rok 1775 přináší Novému Jičínu opět osvobození od poddanství. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 prohlásila Marie Terezie město Nový Jičín za svobodné municipální město. Opět nastává rozvoj řemesel a obchodu, výstavba silnice z Příbora do Hranic (1785), zvaná císařská, přinesla důležité spojení se světem. Význam města stoupl v roce 1850 zavedením státních úřadů. Nový Jičín se stal sídlem okresního hejtmanství, berního úřadu, okresního a krajského soudu. Nastal velký rozvoj průmyslu, hlavně textilního (1832, dnes PAMELA a.s.) na významu však postupně nabývaly také továrny na výrobu klobouků (1867, dnes TONAK a.s.) a to natolik, že se město dodnes nazývá "městem kolobouků". Z dalších továren 19. století nutno vzpomenout také výrobu lehkých kočárů, zvaných bryčky (od r. 1817), doutníkovou a tabákovou továrnu (1870, dnes TABÁK a.s. s většinovým podílem spol. Phillip Morris), výrobu kočárových svítilen (1879, dnes AUTOPAL s.r.o., stoprocentní dceřina spol. Ford Motor Company ). Téměř všechny průmyslové závody patřily německým majitelům. Rozvoj průmyslu přinesl s sebou nejen prosperitu, ale obohatil město také o řadu cenných obytných rezidencí či jiných užitkových staveb. Příkladem může být tzv. Okružní třída s jejíž výstavbou bylo započato v roce 1879. Na místě nevzhledných domů po obvodu historického jádra města vyrostly stavby v historizujícím a secesním stylu, které jsou dodnes ozdobou města. Koncem 19. století začaly rozvíjet bohatou činnost různé národnostní spolky. V Německém spolkovém domě (dnešní Beskydské divadlo) soustřeďovaly svou činnost od roku 1886 spolky německé, pro spolky české byl útočištěm Národní dům, který vznikl roku 1894. V Novém Jičíně se odedávna snoubily kultury českého, německého a židovského národa. Židovskou duchovní kulturu připomíná budova synagogy, která byla postavena v roce 1908. Před I. světovou válkou se začaly projevovat národnostní různice, které měly vliv na život města. Po vzniku ČSR se novojičínští Němci hlásili k tzv. provincii Sudetenland, a tak československá státní správa byla ve městě ustanovena až po zásahu vojska. Po nástupu fašismu v Německu zesílily i národnostní boje ve městě.Od října 1938 do května 1945 byl Nový Jičín součástí Německa. Židovské obyvatelstvo muselo v roce 1939 město opustit. Nový Jičín se stal oporou Henleinovy strany, zvláště za starostování německého nacionalisty Arnošta Schollicha. Válečná léta poznamenala město spíše celkovým úpadkem než jinými ztrátami. Nový Jičín byl osvobozen Rudou armádou 6. května 1945. Krátce po osvobození se do města vrátilo mnoho Čechů, kteří zde bydleli před válkou a s nimi přicházeli i noví osídlenci z Čech, Moravy i Volyně. Definitivní vyřešení národnostní otázky v Novém Jičíně přinesl až odsun Němců v roce 1946. Období socialistického budování po roce 1948 poznamenalo město často necitlivými zásahy do historického charakteru města. V roce 1967 byl Nový Jičín výnosem ministra kultury prohlášen městskou památkovou rezervací a tím je (alespoň jeho část) chráněno před necitlivými zásahy při jeho modernizaci či další výstavbě.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.novy-jicin.cz